Eurolanche

Hartley vyžadoval perfektní přípravu

Bob Hartley patřil na přelomu tisíciletí mezi nejúspěšnější kouče v lize. Podobně jako Marc Crawford se vyznačoval ofenzivním pojetím hokeje, jeho týmy předváděly agresivní útočný styl a měly výbornou úspěšnost přesilovek.

Na rozdíl od Crawforda to Hartley jako hráč nikdy nedotáhl do NHL. Trenérskému řemeslu se vyučil během dlouholetého působení v kanadské juniorce a v nižších soutěžích. V roce 1997 dovedl Hershey Bears ke Calder Cupu. Stal se tak jedním z mála trenérů, kteří v kariéře dokázali vyhrát Stanley Cup i Calder Cup. Když v roce 1998 rezignoval Marc Crawford z pozice hlavního kouče Avs, nahradil jej právě Bob Hartley.

Ihned po svém příchodu ukázal, že si potrpí na skutečně tvrdou přípravu. Jeho tréninky trvaly minimálně devadesát minut, což v NHL nebývalo úplně zvykem, a vyznačovaly se vysokou intenzitou. Pro svůj agresivní styl hokeje potřeboval po všech stránkách připravené borce.

Přestože nikdy nehrál hokej na nejvyšší úrovni a měl v týmu hvězdy jako Joe Sakic, Patrick Roy či Peter Forsberg, získal si náležitý respekt. Neváhal zamíchat sestavou a hráčům, kteří tomu podle něj nedávali maximum, klidně snížil ice-time, nebo je rovnou posadil. Mezi hráči nepatřil k nejoblíbenějším koučům, ale měl výsledky. S Coloradem získal čtyřikrát v řadě divizní titul a čtyřikrát za sebou také postoupil s Avs do finále konference v play-off.

Postoupit čtyřikrát v řadě do finále konference se žádnému nováčkovi mezi trenéry NHL nepovedlo od roku 1968. A Hartley je taky posledním, komu se to dodnes podařilo. Vrcholem jeho působení pod Skalistými horami byl ročník 2000-01. Avalanche nasbírali úctyhodných 118 bodů, vyhráli Prezidentovu trofej pro nejlepší celek základní části a nakonec si došli i pro Stanley Cup. Joe Sakic prožil životní rok, který zakončil ziskem Hart Trophy.

Finálová série proti obhájcům poháru z New Jersey se protáhla na sedm zápasů a byla to opravdová bitva titánů. Devils se ujali vedení 3:2 na zápasy a byli jediné vítězství od obhajoby. V té chvíli vzal osud finále do svých rukou Patrick Roy, který soupeři povolil v šestém a sedmém zápase dohromady jediný gól.

Obránce Ray Bourque zakončil svou dvaadvacetiletou kariéru se Stanley Cupem nad hlavou. Snad každý si pamatuje ten dojemný okamžik, kdy kapitán Sakic nezvedl pohár nad hlavu a předal ho rovnou loučícímu se veteránovi, kterému se oči leskly slzami. Jeden zámořský novinář to tehdy nazval „nejkrásnější Sakikovou přihrávkou v kariéře“.

V prosinci 2002 byl ovšem Hartley po slabém startu do sezóny propuštěn. To byla ostatně jeho specialita. Jeho týmy se téměř vždy rozjížděly do sezóny pomalu, aby pak chytly formu někdy kolem ledna a končily základní část na vítězné vlně, což si potom přenesly i do play-off. Na konci roku 2002 ale došla vedení klubu trpělivost a Hartley na střídačce skončil. Od té doby se Avs do finále konference nikdy neprobojovali.

Hartleyho kroky dále vedly do Atlanty, kde se stal nejúspěšnějším koučem v historii Thrashers. Třikrát v řadě překonal klubový rekord v počtu výher a dovedl Atlantu k prvnímu diviznímu titulu a účasti v play-off. Když ale začal sezónu 2007-08 šesti porážkami, byl opět propuštěn.

Podobně jako později Crawford zamířil také Hartley do švýcarské nejvyšší soutěže, kde přivedl Curych k mistrovskému titulu. V květnu 2012 se vrátil do NHL a stal se hlavním koučem Calgary Flames. První dvě sezóny skončily zklamáním, na jaře 2015 ale Flames po šesti letech postoupili do play-off. A v prvním kole si poradili s Vancouverem. Poprvé od roku 2004 tak dokázali vyhrát sérii play-off. A Hartley si odnesl Jack Adams Award pro nejlepšího kouče sezóny. O rok později už byl ale opět bez práce…

„Bob byl ze staré školy. Když jste třeba zkazili přihrávku a přijeli jste na střídačku, dával vám to sežrat klidně pět minut,“ směje se křídelní útočník Mike Keane. „Bob Hartley byl skvělý taktik a vynikající hokejový student. Naučil jsem se od něj, jak důležité je věnovat pozornost detailům. Neustále vyžadoval, abychom dbali na každou maličkost, což pak ve výsledku vedlo k velkým věcem,“ vzpomíná Shjon Podein. „Vždycky dokázal vymyslet nějakou strategii. Studoval hru jako nikdo jiný a vždy byl perfektně připraven. Jeho příprava na zápas neměla konkurenci,“ souhlasí Joe Sakic.

S využitím publikací:

Ross Bernstein: Raising Stanley – What It Takes to Claim Hockey’s Ultimate Prize (2010)
Matthew DiBiase: Bench bosses, the NHL’s coaching elite (2015)

Roman Blaha, Česká republika

Súvisiace články

Marc Crawford byl skvělý motivátor

Je poměrné běžné, že hokejoví trenéři často své úspěchy přisuzují hráčům. To oni přece musí všechno odmakat na ledě.